Když se řekne: "SPIRITUALITA"
Pokud jste na cestě seberozvoje, tak se dříve či později setkáte s pojmy jako je SPIRITUALITA, DUCHOVNOST či EZOTERIKA.
Co to však všechno je? A zní to opravdu každému stejně? Co za těmi názvy – symboly – vnímáme?
I tady pracuje naše vnitřní nastavení a prožitky které nás formovaly. Někdo za tím hledá jinou možnost, jak se setkat s Bohem, někoho to naopak odpuzuje a vnímá za tím různé manipulační techniky, jak člověka odvézt z reality do iluzorního světa jednorožců.
Největším rozkolem ale je, že se spiritualita či duchovnost vnímá jako něco, čeho máme teprve dosáhnout. Vytváří to oddělenost mezi lidmi. Někteří jsou spirituální a jiní jsou čistě materialističtí. Používá se to v pojmenování pohledu na svět a zapomnělo se to vnímat jako neoddělitelná součást člověka.
Spiritualita totiž není něco, co se dá naučit nebo dokonce nakoupit. Není to žádný produkt ani to není diplom, který dostaneme po úspěšném završení studia.
Spiritualita (duchovnost) je čistě vrozená. Jsme všichni do posledního jedince spirituální. Je nám to vlastní stejně tak jako materie (hmota, fyzično), z které je naše tělo. Jsme tedy stejně materialističtí (fyzičtí) jako spirituální.
Rozdíl je tu však ve vnímání obou složek bytí. Materie je vidět. Ačkoliv také část materie nám je skrytá, i tak máme pocit, že o ní hodně víme. Hodně se o ní učíme od dětství a je to základní prvek, kam směřujeme naši pozornost. Systém nás učí právě skrze materii. Naši jemně hmotnou rovinu – spiritualitu – nevnímáme, protože naším očím není viditelná (je viditelná vnímáním skrze třetí oko, jehož funkci jsme přestali celkem brzy v raném věku používat, protože jsme zjistili slabou odezvu od ostatních bytostí při jejím uplatňování). To, že ji nevidíme však neznamená, že nejsme spirituální.
Je to jako s orgány v těle. Nejsou viditelná klasickým zrakem. Do té doby, než někdo neotevře tělo člověka, nedá tomu všemu, co tam najde nějaké názvy, to může působit, že to tam není. Naše vědomá mysl se nezabývá tím, že tam jsou někde játra nebo ledviny, ale to jmenovaným orgánům nepřekáží v jejich činnosti. Prostě existují a plní svou funkci (jejíž znalost je mimochodem ještě i v této době velmi omezená, i přes naše přesvědčení, že vědci a lékaři již vědí).
Spiritualita je taktéž součástí našeho těla. Jen ne jeho fyzického, ale týká se jemně hmotné (jemné frekvence) roviny, fyzickým zrakem těžko zachytitelná. Vědomí, že existuje nás poté posouvá k možnostem s ní vědomě pracovat (tak jako s orgány v těle, které pak můžeme určitým způsobem ovlivňovat – cíleně detoxikovat apod.).
Není to tedy něco, co se nám jako otevře nebo vytvoří až během života, ale pouze si to během života více či méně uvědomujeme a poté s tím také můžeme nějak nakládat. Není to tedy určeno jen vyvoleným jedincům, ale naprosto všem lidským bytostem tady na Zemi. Takže i ten největší odpůrce duchovna, nazývající sebe jako zarytý materialista je značně velmi spirituální bytost.
Tím se tak trochu může smazat ta pomyslná čára, která občas dělí ty duchovní od těch materiálních. Je dobré, že se to už delší čas nazývá jako probuzení a spící, ale i to může lehce zavánět strážnou věží, která tyto pojmy také používá ve svých spisech o Jehovu. Takže to opět může znít velmi sektařsky. Oddělit to vše právě od těchto stigmat, které tomu dala různá náboženství je velmi nesnadné.
Pro začátek stačí, když by člověk odhodil svou pýchu pocházející z verdiktu Homo sapiens sapiens a uznal, že toho ví tuze málo. Potom by mohl vzniknout prostor pro otevřenou mysl.
Takže pokud vám někdo řekne, že nejste dost spirituální nebo dost duchovní, tak je to jen nepochopení významu, který se ve slovech skrývá. Bylo by to stejné, jako tvrzení, že nemáme žíly a cévy a střeva v našem těle. Ačkoliv jsme je nikdy sami neviděli (mám na mysli, ty naše konkrétní orgány), tak věříme, že tam jsou, protože nás to společnost tak naučila. Máme na to spoustu knih, které nám to říkají a my to automaticky přebíráme jako fakt. Nezpochybňujeme to.
Kdyby se tedy spiritualita (teď opravdu nemyslím náboženská nauka!) učila touto formou a byla pro nás přirozenou součástí výuky, tak bychom k ní i jinak přistupovali, a dokonce bychom ji vnímali tak, jak ji vnímají velmi malé děti. Vůbec by zkrátka nebylo pochyb o tom, kým jako bytosti jsme. Možná je teď nasnadě otázka, proč se to tedy neučí. No ono někdy zkrátka je výhodné pro celkový systém udržet člověka v jiném smýšlení o sobě samém. Pokud chcete někoho využít či manipulovat s ním, nejlépe se to děje formou zpochybňování. Nepochopení sebe samého pak vede právě k větším závislostem na čemkoliv (nakupujeme pro pocit spokojenosti) a přináší také větší inklinaci k podlehnutí manipulaci druhými. Když se podíváte převážně na západní "vyspělou" společnost, tak je zde zřejmé, že dochází k určitému učení lidí (ochočování), aby ti poté tvořili, co společnost (systém) chce. Bohužel to vše, co se tvoří je zdánlivě dobré jen pro fungování systému, nikoliv pro celek (příroda, země jako taková) a jedince v něm, kteří jsou tím vším tvořením ve finále postupně devastováni (toxicita nejen okolí, ale i lidských těl). Pro systém uvádím "zdánlivě dobré" z toho důvodu, že se to jeví jako dobré jen velmi dočasně, nikoliv ve skutečném výsledku. Možná více se dočtete v článku Bohatství a hojnost. Shrnutě se dá říci, že člověk je jediný (!) tvor na Zemi, který když něco tvoří, není to zároveň prospěšné celku. Každý jediný tvor tady na Zemi (ano i Lýkožrout smrkový) dělá vše v přirozeném řádu prospěšným pro celek. Kupříkladu mravenci pracují pro své mraveniště a zároveň pro celý les a pro celý ekosystém. Pokud se člověku občas jeví nějaký živočich tak, že koná proti přírodě (rozuměj škůdce), tak jen nepochopil vyšší smysl a fungovaní přírody jako celku, zkrátka protože je velmi oddělen od vědomí si své spirituality a tím je odtržen od moudrosti v informačním poli. Tato moudrost je pro ostatní živočichy naprostou přirozeností a dá se říct, že žijí s ní v souladu, jsou tedy vědomě spirituální 😊
Výstižné je tedy označení BÝT SI VĚDOM SVÉ spirituality- duchovnosti, než označení, SNAŽIT SE BÝT spirituální (duchovní).
Kdyby tedy neexistoval žádný text o anatomii lidského těla, asi bychom velmi těžko věřili, že v nás je takto propracovaný vnitřní systém, který funguje velmi bezchybně, když se do něj nezasahuje (až na velmi malé výjimky). Tedy pokud bychom byli odpojeni (odděleni) od sebe (od božství) tak, jak je tomu v dnešní vyspělé společnosti pro jedince v ní běžné.
O jemně hmotné rovině jsou dostupné různé i vědecké texty. Najdeme tam výrazy jako čakry, aura, meridiány (nádí) a mnohá různá v naší západní vědecké skupině nepodporovaná schémata. V učebním předmětu Přírodověda se o tom na základní škole absolutně nesetkáte, přestože ve vašem těle je všechno toto přítomno. A přestože je tato jemně hmotná rovina hierarchicky na vyšší úrovni, co se týká udržení rovnováhy celého našeho těla, než rovina fyzická (materiální, hrubo hmotná), tak v učebnicích pro základní školy o ní není ani zmínka. Přitom je to první místo, kde se vytvoří nerovnováha, která se až poté (někdy i v řádu let) projeví na rovině fyzické jako nám známá pod pojmem nemoc. Nehledě na to, že i v učebnicích jsou určité záměrné chyby v tom, jaké funkce orgány skutečně mají a celkový pohled na nemoc jako takovou. Není tedy divu, že vnímáme svět i sebe samé bez špetky spirituality. Vždyť tak jsme tomu byli učeni.
Seberozvoj se většinou děje spíš formou nějaké analýzy, psychologické analýzy. Rozborem na menší části a snahou je pak nějak uchopit co se vynoří. Což je také určitě jedna z možných cest, ale také je to velmi zdlouhavá a někdy až nekončící práce se sebou samým.
Zároveň při skutečném posunu, kdy si začneme býti vědomi sebe jako součástí většího celku přichází toto poznání sebe sama jaksi spontánně a naráz. Skutečný posun se děje uvnitř nás tak nějak samovolně a je součástí našeho duchovního zrání (o tom pojednává video Psycho-spirituální krize).
Dobrá zpráva je, že PRAVDA, když je, tak JE. A pokud se odstraní nános lži, tak pravda vždy zůstane.
Tak ona se nám určitě ta skutečnost nikam neztratí 😊
S láskou Veronika Laué 💗