O žáku, mistru a Bohu

27.11.2021

"Předvánoční čas je vhodný pro pohádky, tak tady jedna čerstvě vylíhnutá 😉"

Byl jednou jeden člověk.
Jakmile se narodil, chvíli jen tak byl. Po krátkém čase pocítil touhu se učit. V tom samém okamžiku se stal žákem. A jeho rodiče mu přišli tak moudří, že se rozhodl od nich učit. Postupně v učení přichází na malé detaily, kdy zjišťuje, že rodiče nejsou víc než on. To ho zklame, a tak ho bolestí dohání pýcha, že zjistil, že je nejspíš víc než oni. Poháněn touhou najít nějakého moudrého člověka, který ho vše naučí, potkává učitele a okamžitě k němu začne vzhlížet. Má touhu být jako on a jak se od něj postupně učí, tak nachází, že učitel není víc než on. A to ho hluboce zklame, a tak v něm vznikne opět pocit, že on je víc než tento učitel a má touhu najít učitele, skutečného. Takového, který mu nejen řekne o světě, ale i o Bohu. Modlí se a prosí Boha o něj. Netrvá to dlouho a dozvídá se o velmi moudrém mistrovi. Lidé v celé vesnici k němu vzhlížejí, a tak se odváží a jde k němu do učení. A i tady postupně zjišťuje, že mistr opět není víc než on. Pocity v něm se opakují.
Hnán touhou vědět víc vydá se do velkého města a tam se dozvídá o velkém mistrovi, ke kterému celé město vzhlíží. Sebevědomě se k němu chystá do učení a mistr ho přijme. Po dalším čase, v kterém k němu vzhlíží, opět nachází v mistrově učení nedostatky. Zjišťuje, že on sám je víc než tento mistr. Takto velmi zklamán poprvé cítí i velký hněv. V rozhořčení poznává i svou pýchu a říká si: "Určitě nejsem víc než mistr. Jsme na tom přinejmenším stejně". A tak ucítí poprvé pokoru. A s touto pokorou je však opět hnán najít ještě víc moudrého muže, než je on sám, aby ho učil o světě a o Bohu. A tak vyrazí poznávat celý svět. A během cest se doslechne o úplně nejvíc uznávaném mistrovi, k němuž vzhlíží celý svět a on chce taky, a tak najde odvahu ho oslovit a mistr mistrů ho směle přijme do učení.
Nejprve je v blaženosti, vypadá to, že mistr má tajemství o Bohu a těší se, až mu ho řekne. Určitě je tak moc daleko v moudrosti před ním samotným. Ale po několika letech učení přichází i tady na to samé. Nebylo žádné tajemství. Ani tento mistr není víc než on. Je zklamán, ale zároveň pociťuje jednotu se všemi lidmi. A tak k němu promluví kosmičtí mistři z duchovního světa a nabízí mu učení ze sfér kosmického vědění. Pohroužen do meditace, hlídající si již svou pýchu, v pokoře se učí. Ale i tady zjišťuje, jak rychle poznává, že to co mu říkají již v sobě dávno věděl. Opět se ho zmocňuje známý pocit. "No jo, nejsou víc než já" a tak se těší na pozemskou smrt, až se setká tváří v tvář s Bohem. Žije podle pravidel lásky, stává se z něj mistr, ke kterému vzhlížejí všichni ostatní. On však ví, že není víc než Ti, co k němu vzhlížejí. Opakuje jim to neustále, ale vidí, že i oni jsou hluší tak jako kdysi on a nechává je, ať se jím postupně zklamou. 

Nastane okamžik jeho smrti 🏵
Setkává se s Bohem. A nastává největší uvědomění. Vidí, že Bůh seděl celou dobu uvnitř jeho bytí. Že chodil celou dobu s ním, už od narození a všechno vědění v něm bylo tudíž božské od začátku. Zjistí, že Bůh není víc než on. Ale ani on není víc než Bůh. Zjistí, že Bohem JE.

 Kdyby tohle zjistil na začátku, pane, to by bylo ale VELIKÉ ZKLAMÁNÍ. Co myslíte děti? Zasměje se tento mistr-žák-Bůh do ticha a děkuje si, že si setkání se sebou tak hezky odložil.

Musel uznat, že to byla celkem zábava, když se hledal 💗😂🙈


Zakryj si oči....

... tři...

...dva...

...jedna...

BAF! 😂😂😂