Otázky a odpovědi

Aneb, jak nás učí Univerzální Vědomí, by se dala tato úvaha také nazvat.

Na první pohled by se dalo říci, že jsme tu vrženi bez jakéhokoliv návodu k žití. Že naše životy řídí změť  instinktů a působení výchovy, kterou nám dodává společnost. A určitou dobu tomu tak i bylo. Od Univerzálního Vědomí jsme byli odříznuti a povolenku dostali jen určití lidé, kteří si své zkušenosti poctivě nastřádali během mnoha svých životů. Toto se však již několik desítek let neděje. Obzvláště teď jsou informace dostupné komukoliv, kdo je ochotný naslouchat a porozumět. Vlivem informačního pole, které nás v dnešní době každodenně zahlcuje, však nejsou tyto informace slyšeny. Je tedy těžké nacházet odpovědi na své otázky.

Když se zaměřím na slovo INFORAMCE jako na symbol, tak je zřejmé, že se jedná o nějaké vnitřní útvary (IN – uvnitř, FORMACE – útvary, uspořádání). Dalo by se to vyložit i jako VNITŘNÍ OBRAZY. Z tohoto vyložení symbolu je jasné, že informace se nenacházejí vně, ale uvnitř. A tak tomu přesně je. Máme v sobě přístup k informacím jakéhokoliv druhu, které jsou pro náš individuální rozvoj podstatné. Každý má trochu jiné informace, ne úplně v tom smyslu, že by si hodně protiřečely (to je spíš z důvodu osobního filtru, který pochází z výchovy a máme ho povětšinou ještě hodně zapnutý)*, ale spíše každý máme informace k jiným oblastem života, protože každý z nás má v sobě různý potenciál.

Jediné, co nám brání se k informacím dostat, je zahlcení zvenčí. Každý den jsme téměř od narození bombardováni podněty z okolí. Nikdo nás neučí zaměřovat se dovnitř sebe. Zavírat oči a vnímat se. Je tomu přesně naopak. Nikdo nás tady ani neučí, jak zacházet se svými emocemi, jak pochopit, proč se nám dějí, kdy a za jakých okolností se spouštějí a jak s nimi pracovat skrze své tělo. Takže je úplně jasné, že Univerzální Vědomí (Zdroj) muselo vymyslet nápovědu. A tou se stala OTÁZKA. Otázka nikdy nevznikne jako první. Otázka vzniká až na něco, co již existuje. Otázka je nástroj, jak nás přivézt k odpovědi (k informaci). Možná si říkáte, že to je nějaký nesmysl. Že to se může přece rovnou vynořit odpověď. Ale důvod, proč otázka má v určitou chvíli větší sílu se prodrat na povrch je právě to, že vzniká ZVĚDAVOST. Zvědavé je EGO. Ne naše skutečné JÁ. To odpověď dávno ví (je nositelem informace), ale nemůže se spojit s naším Egem. Ego je soubor našeho JÁ, které vzniklo výchovou, vlivem z rodiny, ze společnosti a z našich zkušeností. Naše Ego se bojí zániku, nějak asi tuší, že není skutečné, a tak brání právě těm informacím, které nám (a o nás) říkají pravdu. Ale je také hodně pyšné, a tak ZVĚDAVOST je nástroj, jak ho obelstít. A skrze tu zvědavost, která se objeví po OTÁZCE máme šanci se dostat k odpovědi. Jenže pátrat máme sami v sobě, ne se ptát druhých. Odpověď má vždy ten, u koho otázka vznikla. Nemluvím teď o otázkách přejatých, které jsme si někde přečetli, a pak se na ně objeví zvědavost. Mluvím o těch, které nás napadnou spontánně. Třeba i v souvislosti s nějakým probíraným tématem. Můžeme mít samozřejmě odpovědi i na otázky již vzniklé, ale nemusí to tak být u každého.

Otázka je zkrátka nástroj Zdroje, jak nás navést k sobě sama. Když se naučíme přestat tolik zahlcovat podněty zvenčí, zvolnit v tempu (což může nějaký ten čas trvat), tak nám začnou přilétat první vlaštovky. Ideální je, když po čase zmizí otázky a budou rovnou chodit odpovědi (informace). Chodí nejčastěji brzy ráno, kdy je mysl po spánku zklidněná a otevřená do prostoru, čekající na první impulsy. Ve chvíli, kdy zachytí ty ze Zdroje, tak nám "to chodí" jako IN-FORMACE. Jsou to celé obsahy, které přijdou najednou. Není to soubor slov, ale přímo celek, propojený i s emoční rovinou. Tudíž u toho máme určité pocity, prožíváme emoce. Pak to můžeme zkusit sestavit do slov (zapsat si to, nahrát na záznamník) a je hotovo. Něco nového jsme se zase naučili. Věci do sebe zapadnou, rozšíří se vědomí a změní úhel pohledu na svět. A takto nás to tu pomalu provází Životem. Učitel je přímo v nás samých. Je tomu teď  takto v tomto čase u každého jedince zrozeného tady na Zemi.

Je však třeba pro to něco udělat. Zmírnit hlasitost věcí tam zvenčí, a zvýšit hlasitost uvnitř sebe.

Někdy bude třeba se vypořádat po cestě s nějakými traumaty, na které si můžeme přizvat průvodce, ale postupně se nám budou naše odpovědi nořit z nitra jak houby po dešti.

Dětem v dnešní době je dobré nechat maximum prostoru (to čemu ony říkají NUDA 😆), aby se tuto dovednost mohly naučit.

Školský systém bohužel tento způsob přijímání odpovědí moc nepodporuje, spíše bych řekla, že jde proti němu. Ale doba se bude postupně měnit a jak se říká, zmoudření se neubrání nikdo z nás 💗

S láskou a úctou Veronika Laué 💗

* vnitřní filtry jsou aktivní, pokud máme v sobě ještě více nevyřešených témat a událostí, které se dají nazvat také jako trauma. Toto nevyřešené trauma zabraňuje pochopení prožité události tak, aby nám bylo ku prospěchu, tudíž ještě zamlžuje přijaté informace ze Zdroje, a proto se děje, že názory na stejné téma mohou mít různí lidé velmi odlišné.