Posvátný vztah

Následující text otevírá vhled do témat:

_________________________________________________________________________________________________

🌸 Vědomí jednoty 🌸 Svobodný vztah 🌸 Bůh a Bohyně 🌸

_________________________________________________________________________________________________

"Měl jsem z toho strach. Že když mě nebudeš potřebovat, tak mě pak brzy opustíš. Nevěřil jsem v lásku dost silnou, která by byla tím, co udržuje spojení mezi mužem a ženou. Nedokázal jsem to vidět. A tak jsem celou tu dobu vyhledával někoho, koho budu zajímat, protože jsem potřeboval jeho plnou pozornost, abych sám sebe viděl jako dobrého. Byl jsem na tomto pocitu závislý, a proto vznikaly vztahové závislosti. V každém svém minulém vztahu jsem si myslel, že to je láska, co nás drží, a ona to byla vždy potřeba po přijetí druhým. Když jsem pocítil bytí s Tebou, nedokázal jsem pochopit, jak se na mě můžeš dívat, s tak obrovskou láskou. Myslel jsem si, že to je nějaká Tvá iluze o mně, Tvé růžové brýle, které sis na chvíli nasadila a brzy až mě poznáš skutečně, tak mě opustíš. Pokaždé, když jsem Tě ztrácel z dosahu jsem trpěl Tvou nepřítomností, absencí Tvého světla. Neviděl jsem to své vlastní. A nedokázal pochopit, jak můžeš být "tak moc" šťastná, přestože nejsi v mé blízkosti. Bral jsem to jako zradu, jako nedostatek lásky od Tebe. Jako předzvěst brzkého rozchodu. Pocit, že mě vůbec nepotřebuješ byl hrozivý a vyložil jsem si ho tehdy jako nemožné mít s Tebou trvalý vztah. Zdálo se mi to příliš nebezpečné. Proč bylo tak těžké pochopit, že mě nemusíš potřebovat, ale stačí, že mě miluješ?" zeptal se jí, zatímco si vzal její jemné ruce do dlaní a položil si je na svá stehna, tak aby je zahřál. Venku ještě bylo dost chladno, přesto seděli na své oblíbené lavičce u jezera, zatímco pozorovali, jak se párují labutě a kachny s kačery si staví svá hnízda u břehů.

"Protože to bylo nastavení, do kterého jsi vplul už jako malé dítě. Nepřijatý ani svou vlastní rodinou jsi hledal místo, kde Tě budou vidět takového, jakým v hloubi srdce věříš, že jsi, jen sis to neustále potřeboval potvrzovat. Každé zamilování tehdy tedy bylo o tom, že jsi na chvíli uzřel v někom druhém sám sebe. V někom, s kým ses dopředu dohodl, že tak spolu uděláte. Že si vyzrcadlíte, co je třeba, abyste si pomohli si navzájem vzpomenout na svá skutečná JÁ. Věděl jsi, že to bude velmi těžké si tady na zemi vzpomenout na sebe, tak sis těch bytostí musel připravit do cesty víc. A ve chvíli, kdy jsi uviděl sám sebe, jsi nějak dospěl k názoru, že tento obraz Ti podrží jen ta osoba, ve které ses mohl právě uvidět. Tak vznikla závislost. A tak jsi začal onu osobu potřebovat. Jenže tato osoba začala postupně zrcadlit i to, kým nejsi, ale věříš, že jím jsi. A tak jsi ji začal pomalu nenávidět za to, že už Ti nedává, co potřebuješ. Neustále je to o potřebě. A ta na sebe váže právě onu závislost, která se pak ve vztahu dvou lidí vytváří. Proto jsme pak schopni nenávidět druhého ve chvíli, kdy se nějak svobodně rozhodne, že už mu v té tísni není dobře a chce odejít, nebo když si najde nové zrcadlo, ve snaze vidět zase svůj skutečný obraz, alespoň na chvíli. Je to však velký kolotoč událostí, ze kterého se nejde jen tak lehce vymanit," odpověděla mu s laskavostí.

Zadíval se na ní dlouze. Přemýšlel o tom, proč kdysi nebyl schopen vidět jen ji samotnou, ale neustále tam projikoval sebe samého a své strachy.

"Takže řešením bylo uvědomit si sám sebe a začít se milovat bez podmínek?" pokračoval v rozhovoru.

"Ano," odpověděla, "přesně to. Až teprve láska k sobě Ti pomohla se přijmout takový jaký skutečně jsi. Dovolila Ti poznat, že všechny Tvé činy doposud vycházely z omylu. Že jsi jen jednal z té části, ve kterou jsi uvěřil, že jí jsi. A Láska Ti dovolila odpustit si to všechno. Uzřít svou nevinnost je velmi léčivé. Je to vlastně to rozhřešení, které jsi hledal u ostatních. Ale nakonec sis ho musel dát sám. Protože Ty jsi byl ten, kdo se původně obvinil, a také Ty jediný ses mohl viny sprostit," na chvíli se odmlčela, aby s hřejivým úsměvem vděčnosti dodala: "Jsem ráda, že jsi na to přišel."

Objal ji teď kolem ramen, a ještě víc se k ní přivinul tělem. Ona si opřela hlavu o jeho rameno. Společně sledovali hladinu jezera, která se lehounkým větrem vlnila. Uvědomil si, že se nikdy dřív na krajinu kolem sebe takhle nedokázal dívat. Teď s tím novým pohledem, který nabyl viděl, že vše, co ho obklopuje je živé. Nejen Ti krásní bělostní ptáci na hladině jezera, které teď spolu sledovali, ale i jezero samotné. Nepřestával být v úžasu nad tou krásou. Byl tolik vděčný, že mu ona přišla do cesty. Zároveň si však uvědomoval, že to vše měli takto už věky dohodnuté. Poprvé necítil strach. Strach, který ho provázel vždy v každém vztahu. Strach, že bude opuštěný, odmítnutý a nemilovaný. Způsob, jakým k pravdě došel byl sice to nejbolestivější, co kdy zažil, ale přinášel to největší bohatství, které si jen uměl představit. Kdo by řekl, že když se vzdá úplně všeho, tak všechno získá? Teď vnímal ten pocit, kdy necítil chtění, ale jen nádhernou touhu srdce, sdílenou s ní. Cítil také svým otevřeným srdcem, jak moc se díky jeho blízkosti posunula i ona. Ještě je oba chvílemi vnímal takto odděleně. Při milování však se stávali skutečně jedním.

____________________________________________________________________________________________________

Jediný skutečný posvátný svazek je mezi dvěma svobodnými celistvými bytostmi. Ten, jenž je požehnán Láskou a vzniká z bezpodmínečného přijetí sebe samého a doširoka otevřeného srdce. Je to skutečný dokonalý vztah. Je to vztah Nového věku.