V první řadě je dobré si uvědomit, že téměř všechno, coses naučil o tomto světě, kde žiješ, vychází z toho, že ti o tom někdo řekl, naučil, vyprávěl, předal... Někdo, ke komu máš důvěru. Není třeba pochybovat. Vše přijímáš a utváříš z toho svůj pohled na svět. Je dobré si uvědomit, že tomu někomu, kdo ti to vše takto předal,...

Tentokrát budu psát víc osobně. Víc o sobě. To, co ve mně uzrálo je právě připraveno ukázat svou pravou podobu. v poslední době mi sice do hlavy přistála hromada poselství, ale svou pomalostí jsem posléze zjistila, že už je někdo další zachytil a zapsal.. a vždy mi přišlo zbytečné opakovat již vyřčené. Tak jsem četla, co již dřív prošlo mou myslí....

Když jsem hledala odpověď, snažila jsem se jít do svého středu, najít ji někde v sobě, v tichosti, v meditaci. Mnohdy jsem měla pocit, že jsem ji našla. Mnohdy se část zjevila. Vyšla na povrch, ale proces úplného začlenění NOVÉHO do života se až tak moc nekonal. Něco tomu poznání chybělo.

Jaký je význam paradoxu na cestě seberozvoje? Jaké jsou nástrahy na cestě seberozvoje?

Ježíš je symbol. Pro někoho je spojením s křesťanskou institucí, pro někoho spojením s láskou a vírou. V každém z nás probouzí pozitivní nebo negativní emoce. Málokdo má k tomuto symbolu veskrze neutrální postoj.

Někdy je nepravda (iluze) potřeba jako nástroj k pochopení pravdy.

Zrovna dnes mi takové to chybné rozhodnutí a k němu "kdyby" přišly na mysl. Samozřejmě ne poprvé. Většinou se jedná o jednu či jen málo událostí, ke kterým se naše mysl vrací, když máme pocit, že se žije následek toho rozhodnutí.

Podle bible byla prvotním hříchem touha po uvědomění si sebe sama. Za to přišel trest a vyhnání z ráje.

Kontrola (i nad aktivitou) vychází z mysli.

Vždy jsem měla pocit, že svoboda je v tom, že můžeme myslet na to, co chceme, že nás tím vlastně nikdo neomezuje... Že i kdybychom byli zavřeni za mřížemi, tak tu opravdovou svobodu nám nikdo vzít nemůže.